Můj příběh
"V tanci je celý život a celý život je tanec. Kolik je na světě lidí, tolik je tanečních stylů (i když tanec je jen jeden). Je krásné tančit životem tak, jak si přeje Vaše tělo a Vaše duše."
Tančím životem
Skrze tanec se mi daří dosahovat životního FLOW, tedy stavu opravdového bytí, kdy mám propojené tělo, mysl, a zároveň pociťuji vesmírnou energii. Tohoto stavu lze dosáhnout více způsoby, například meditací, ale můj prostředník je právě tanec. Skrze tanec a vědomý pohyb si také odblokovávám fyzické problémy, což vede k uvolnění i v duševní oblasti. Propojení tělesného, duševního a duchovního v tanci mě vede ke šťastnému životu.
Mé taneční začátky
Tanec pro mě byl kdysi hlavně fyzická záležitost. Jako malá jsem začala s klasickým baletem, a později jsem přidala sportovní tanec. Oba tyto styly jsou uměle vytvořené a prostoru pro přirozenost v nich moc není. Všichni moji trenéři mi říkali: "Teď řeš hlavně fyzickou stránku=techniku, a emoce=duševní stránku přidáš, až budeš dostatečně dobrá fyzicky. Jako dobrá žačka jsem poslechla, ale touha po propojení s duševní stránkou ve mě rostla, a s tím rostla i frustrace z toho, že pořád nejsem dost dobrá fyzicky. Frustrace vzrůstala a radost z tance odcházela.....
Zlom...
Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že není možné určit okamžik, kdy už jsem "dost dobrá" technicky, abych do tance konečně mohla přidat emoce. Ať už děláte cokoliv- na každém stupni Vašeho rozvoje (tedy ať jste začátečníci, pokročilí nebo profesionálové v dané činnosti) existuje na světě někdo, kdo dannou věc dělá lépe než vy, ale existuje také někdo, kdo to dělá hůře než vy. Takže chvíle, kdy si řeknete "tak, teď už jsem dost dobrá, abych....." skutečně neexistuje. Všichni jsme "dost dobří" už od narození:-)
Opravdový zlom v mém příběhu nastal tehdy, kdy jsem přestala "být dobrou žačkou" a začala hledat svou vlastní cestu a sama sebe v tanci.
Děti jako učitelé
Velkým učitelem pro mě byl můj první syn hned, jak jsem otěhotněla. Moje tělo totiž najednou začalo odmítat nepřirozené pohyby sportovního tance a baletu, měla jsem bolesti břicha a zad, a obávala jsem se o zdraví miminka. Díky tomu jsem objevila nádherné přirozené taneční styly-španělské flamenco a kubánskou salsu (první dobu porodní jsem s manželem "prosalsovala", protože přirozený pohyb kyčlí v salse krásně ulevuje od porodních bolestí:-))
Když byly synovi dva roky, založili jsme s manželem taneční akademii v Kolíně, kde jsem začala vyučovat děti. Zpočátku jsem na ně přenášela "tréninkové vzorce" od svých trenérů, ale děti mi velmi rychle ukázaly, že nedokáží brát tanec "jen fyzicky". Díky nim jsem si vzpomněla na dobu, kdy jsem sama byla dítě, a tančila jsem skoro pořád. Jakmile jsem uslyšela hudbu, tančila jsem tak, jak mi bylo příjemné a dělalo mi to radost. Konkrétní kroky nebo pohyby mého těla byly až druhotné a nevěnovala jsem jim pozornost. Došlo mi tedy, že pro mě je cesta v tanci propojení fyzického a duševního, čímž získám možnost se "napojit" i na duchovno (na vesmír-chcete-li:-))
Tanec se tak stal překrásným průvodcem mého života, skrze nějž se mohu radovat nejen z propojení s vlastním tělem i duší, ale mohu si také užívat vztah s manželem a našimi dětmi v napojení na vesmírnou energii.
Tanec mi dává sílu a odvahu zvládnout vše, co mi život přinese.